Nemohu o sobě sice tvrdit, že bych byl přímo chudý a nezaopatřený, ale přesto je ještě hodně toho, co bych chtěl mít. A proč si to tedy nepořídím, když po tom toužím? To je jasné. Nemám takové příjmy, abych zaplatil všechno, po čem prahnu. A tak jsem se musel smířit s tím, že nemůžu mít vše. A jsem rád, že mám aspoň to, co skutečně potřebuji, a tím pádem mohu normálně žít. Jenže jsou tu i lidé, kteří ani takové málo nemají. A když jim schází něco, bez čeho nelze normálně existovat, jsou s tím potíže. A protože nechce nikdo potíže mít, je logické, že se musí v případě jakéhokoliv nedostatku sehnat peníze další. Za které se to chybějící pořídí.
Peníze si je tedy třeba vydělat. Nebo aspoň půjčit, když to nejde jinak a když současně člověk ví, že dokáže vypůjčené peníze i splatit. A protože se výdělky sotva zvýší ze dne na den nebo aspoň tak rychle, aby jimi byly potíže vyřešeny, jsou půjčky v mnoha případech jediným možným řešením. Půjčit si lze nejen od lidí, kteří jsou nám blízcí, ale i od finančních ústavů. A na ty posledně zmíněné je největší spolehnutí, zejména pokud potřebujeme půjčit větší peníze, které lidé kolem nás nemají. Ale ani na banky plné peněz není často spolehnutí. Ty si vybírají ze žadatelů jenom ty, u nichž je dostatečně zaručené splácení. A ti ostatní, nejistí, je nezajímají.
A pokud patříme právě k těm, jimž se nedůvěřuje? Pak máme docela smůlu. Banky se k nám obrátí zády. A abychom navzdory tomu peníze sehnali, musíme to zkrátka zkusit i u nebankovních společností. Protože tam naděje pořád ještě je. A sice v případě nebankovní hypotéky. Za kterou se ručí nemovitým majetkem, a tudíž je pravděpodobnost bezproblémového splácení dost velká na to, aby tu půjčili komukoliv, kdo se nemovitostí zaručí.
Taková neúčelová hypotéka je tedy pro mnoho lidí jistotou, že zvládnou finanční tíseň. A to vcelku výhodně.